Jsem moc rád, že se stále více mluví o propojení psychiky a fyzických symptomů při různých zdravotních potížích. Psychosomatika často „háže vidle“ do exaktní medicíny, a právě proto by si zasloužila větší pozornost.
Z vlastní praxe mám mnoho případů, kdy psychika hrála klíčovou roli v léčbě bolestí zad.

Jednou za mnou přišel pán, který si přesně pamatoval, kdy jeho bolesti začaly – dokonce na den a téměř i na hodinu. Po vyslechnutí jeho příběhu jsem se ho zeptal, jestli se tehdy nestalo něco stresujícího, jestli ho někdo nenaštval nebo nerozhodil. Okamžitě odpověděl, že ne – prý je veselý, přátelský a nerozčiluje se. Nechali jsme to být a pokračovali v terapii.

Po zhruba třiceti minutách mobilizací, protahování a práce s jeho zády najednou povídá: „Víte, jak jste se ptal, jestli se něco nestalo? No… ten den mi můj syn řekl, že špatně investoval, a já mu musel finančně pomoct.“
Na konci setkání odcházel s úsměvem, říkal, že bolest téměř necítí, a děkoval mi. Přitom největší úlevu mu nepřineslo samotné cvičení, ale fakt, že mohl o svém trápení otevřeně promluvit a shodit to ze sebe.

A takových příběhů mám spoustu. Jednou dokonce byla příčinou extrémní svalové tenze blížící se svatba! 😊

Pojďme prosím o svých trápeních mluvit.